Vyhledat
  • Mája Hajdíková

#9 - Nebojte se změny

Tento příspěvek píšu po jistých událostech a změnách, které v mém životě postupem času nastaly. I když jsem je vítala, tak jsem stejně někde hluboko uvnitř sebe odmítala, že já už nejsem já, taková jako včera, před rokem, nebo před pěti lety. Bála jsem se toho, co si o mě budou lidi myslet, že nebudu dost dobrá a přizpůsobovala jsem svůj život, životu jiných lidí, okolností,..


Myslela jsem si, že dělám změny kvůli sobě, ale vždy jsem měla v sobě prvotně potřebu pomáhat druhým, pomoci světu být lepším místem.





Bohužel jsme velice často zacyklení v naší představě o nás samých, o tom kdo jsme a kým bychom měli být, a také v našem příběhu, který jsme každý jeden z nás den co den prožívali. Dále máme představy o tom, co sami se sebou chceme udělat, kým chceme být, jenže se nám nějak nedaří dostat do našeho života jakoukoliv změnu a prostor pro ni.


Pokud setrváváme v tom, co nás dělá nešťastnými, nic nám nedává a jen bere, nemůžeme se pohnout z místa, jsme lapeni v nefunkčních vzorcích a vztazích, bojíme se vystoupit z toho, co je nám známé a prozkoumat a připustit si nové možnosti a změny.


Poznáváte se v tom? Tak čtěte dál :)


Když jsem nastupovala na cestu osobního rozvoje měla jsem o sobě jistou představu, kým jsem, kým chci být, jak se chovám, jaký jsem člověk, chtěla jsem to nejlepší pro lidi kolem sebe, řídila jsem se názory ostatních lidí, poslouchala pozitivní i negativní komentáře na mou osobu a ty mě ovlivňovaly na mé cestě k rozhodnutím.


Někdy to byla opodstatněná kritika, jindy jsem s tím v souladu nebyla, nicméně jsem dovolila, aby jejich slova byly důležitější, než to, co si myslím o sobě já, co chci a jakým směrem bych měla jít. Vlastně jsem ani nevěděla co pořádně chci, kým jsem a kým se chci opravdu stát.


A tak nás v životě ovlivňuje vše, najednou přestáváme být šťastní, trápíme se a mnohdy upadáme do depresí, protože jsme se v tomto okamžiku poddali životu takovému, jaký by měl být podle představ jiných, nebo našich zažitých přesvědčení a přestali jsme si vážit sebe samých a stát si sami za sebou.


Jedna z nejtěžších věcí v mém životě bylo propustit to, co už nefunguje a ještě těžší, uvědomit si, že to nefunguje.


Neustále jsem si kladla za vinu, že to, že to nejde, že se v životě nikam neposouvám, nebo se neposouvám tak rychle jak bych chtěla, že za to mohu jenom já, dívala jsem se na ostatní, srovnávala se s nimi, jak jim to hezky a jednoduše jde, jak jsou šťastnější a v tom jsem se utápěla.


Zaměřovala jsem svou pozornost na to, co nemám, na místo toho, abych byla vděčná za to, že mám tu sílu a moc něco změnit, že jsem to já, která může cokoli udělat jinak, že se nemusím srovnávat s ostatními, protože já sama jsem jedinečná bytost, dělám autentické chyby a z těch se mohu učit, že právě tyto chyby ze mě udělaly tu, kterou jsem dnes.


Tak moc jsem se bála každého dalšího selhání, že jsem zůstala ve svém životě viset, na jedné straně jsem si přemítala nad tím, jak byl můj život těžký, litovala jsem se a litovalo mě i mé okolí, opakovali mi v podstatě má slova "ta holka to v životě neměla jednoduché", snažili se mě chránit před pravdou, aniž bych si tuto skutečnost vůbec chtěla připustit.


Bála jsem se udělat krok dopředu, protože v mém světě bylo přesvědčení, že udělat krok dopředu znamená nejistotu, nevím co tam bude, je to kraj propasti, kde se mohu zase spálit, spadnout na dno, je to někde, kde mohu zažívat znovu zklamání a bolest.


Jednoho dne jsem už ale řekla dost, dost STRACHU, dost litování se a setrvávání v pozici oběti - událostí, okolností, lidí, věcí.


Život nám každým svým okamžikem dává najevo, že nic není stabilní, vše podléhá vzniku a rozpadu, změnám, které jsou při bližším zkoumání velice důležité. Nádech, výdech, světlo, tma, roční období, počasí...


Jen my sami se bojíme udělat ten krok kupředu, protože nechceme a bojíme se přijmout, že nejistota je vlastně žádoucí a potřebná k tomu, abychom se konečně pohli z místa, že je důležité přijmout ten fakt, že se v našem životě musí něco rozpadnout, abychom dovolili novým věcem, lidem, okolnostem, třeba i nové práci, vstoupit do našeho života.


Je důležité připustit si, kde se opravdu nyní nacházíte, co od života opravdu očekáváte, kde chcete být vy sami, ne kde a jak vás vidí ostatní, jen vy.


Plní vám Váš život očekávání, dává vám to co chcete, nebo jen vy očekáváte, že něco přijde a něco se změní - samo od sebe?


Spoustu času jsem nerozuměla tomu, co znamená mít sám sebe opravdu na prvním místě, co obsahuje změna.


Změna totiž nikdy není nic úplně příjemného, musíme k ní učinit kroky z naší komfortní zóny, je potřeba dovolit, všemu co nám už neslouží, s čím nejsme v souladu, ničí nám zdraví, nebo se s tím zkrátka necítíme dobře, z našeho života odejít.


Až v tomto vědomí si můžete přijít na to, kde se opravdu nacházíte a to může dost bolet.


Vím, že víte, co byste v životě chtěli, možná máte načtených spoustu motivačních knih, zhlédnutých nespočet motivačních videí, filmů, navštívili jste spoustu seminářů, sledujete lidi, kteří o tom neustále mluví a vy jen vidíte jak jsou dál a dál a vy stále stojíte na stejném místě, ve stejném bytě, se stejnou váhou, tělem, prací,...


Uvědomte si, že tou změnou jste Vy.


Nikdo jiný nemá tu moc změnit ve Vašem životě nic, může vám dát vodítka k tomu, jak na to, ale neudělá to za Vás.


Jednoho dne si uvědomíte, že proto, abyste byli šťastnější sami se sebou je potřeba, abyste zapomněli svůj příběh, příběh, který jste doposud o sobě sami sobě i druhým vykládali. Vymanili se z role oběti svého života a vzali si zpět svou moc změnit se a přijmout změnu a nejistotu do svého života. Být v proudu, nedržet se starých věcí jen proto, že jste na ně zvyklí, odporovat všemu co se posouvá kupředu a už s vámi neladí, nezůstávat na tom místě, kde už vám není dobře.


Jak?


Zkrátka si uvědomte, kde se nyní ve svém životě nacházíte, koho kolem sebe máte, do jaké práce chodíte, jak se cítíte ve svém těle, co děláte a co neděláte, co vás z toho dělá šťastnými, nebo ne a co opravdu chcete změnit?


A potom, pokud to, co není v souladu s vizí toho, kým a čím se chcete stát, kde byste chtěli být, učiňte kroky, které byste udělali, kdybyste se nebáli, co se stane.


Nevadí, že ten krok hned nevyjde, že uděláte chybu. To jen značí, že máte udělat jinou změnu a další a další.


Nebojte se měnit, posouvat se dopředu, protože to je zákon života - NIKDY NIC NEPŮJDE KROK ZPĚT - nikdy nebude nic takové, jaké to bývalo.


UDĚLEJTE VŠE PROTO, ABY VÁŠ ŽIVOT BYL TAKOVÝ, JAKO JEŠTĚ NIKDY PŘEDTÍM :)


V tu chvíli, i když se stane, že uděláte chybu, bude to vaše rozhodnutí, vaše chyba, směr vašeho života, takový, jaký ho chcete vy, ne takový, že se budete přizpůsobovat všem a všemu kolem sebe, ale budete hrát svou hru, v tu chvíli se začne život přizpůsobovat vám a vy si můžete dovolit být šťastnější i v nejistotě a změně.


JEN JE POTŘEBA PROTO BÝT ŠŤASTNĚJŠÍ SE ROZHODNOUT A ZAČÍT.



94 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše